Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Ke staré paní přijde návštěva. Když se rozpovídají a pustí se do chlebíčků, vstoupí do obýváku černá kočka a povídá: „Dobrého dne přeji, nejsou tu někde dnešní noviny?“ Stará paní kočce podá noviny a ta s moudrým výrazem zase odejde. Návštěva je v šoku: „To je neuvěřitelné, že máte tak chytrou kočku!“ Stará paní odvětí: „Nenechte se zmást, ona neumí číst. V novinách si jen prohlíží obrázky!“