Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Jeden šéf měl přednést dvacetiminutový projev na důležité výroční schůzi, a tak uložil jednomu ze svých podřízených, aby mu ho sepsal. Když se ze schůze vrátil, byl vzteky bez sebe. „Člověče, co jste mi to tam dal? Vždyť ten projev byl na hodinu!“ křičel. „Polovina posluchačů nevydržela do konce!“ Podřízený se zatvářil zmateně. „To nechápu. Ten projev byl skutečně na dvacet minut,“ bránil se. „A přiložil jsem tam i ty dvě požadované kopie.“