Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Obrovský požár, na místě zásahu jsou požární sbory z širokého okolí. Žár je ale tak velký, že hasiči ani nemohou přijet tak blízko k plamenům, aby mohli účinně použít stříkačky. Najednou projede mezi nimi staré hasičské auto s dobrovolnými hasiči, ti vyskáčou ven ve vražedném žáru, postříkají se vodou a začnou hasit. O týden později jsou vyznamenáni za hrdinství a při převzetí peněžní odměny se starosta ptá, co s penězi udělají. Hasiči se usmějí: „No, ze všeho nejdřív necháme opravit brzdy.“