Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Otec se vydá za panem učitelem, protože syn doma tvrdí, že si na něho učitel zasedl. „Pročpak nemáte rád mého syna a zasedl jste si na něho?“ „Ale prosím vás!“ řekne užasle učitel. „Jen se přesvědčte sám...“ A zavolá k sobě žáka. „Kolik je třikrát šest?“ „Vidíš, tati? Už si zase začíná!“