Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Drobné záhady: Když plavání zeštíhluje, co potom dělají velryby špatně? Když suprlepidlo slepí všechno dokonale, proč neslepí uzávěr s tubou? Když člověk na telefonu vytočí nesprávné číslo, proč na druhé straně není nikdy obsazeno? Když mají kočky rády myši, proč se nevyrábí granule s myší příchutí? Když se slunečnicový olej vyrábí lisováním slunečnicových semen, z čeho se vyrábí dětský olej? Když termoska drží v létě chlad a v zimě teplo, podle čeho pozná, že je léto nebo zima? Když se na teflonu nic nepřichytí, jak se tedy teflon udrží na pánvi?