Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Tetička byla na pouti a chtěla si koupit u stánku obrázek svatého Jiří. Prodavač jej neměl a tak se snažil jí podstrčit obrázek svatého Floriána. „Ale to není svatý Jiří,“ namítala tetička, „nemá koně.“ „Ale je to svatý Jiří,“ snažil se ji přesvědčit prodavač, „koně má za rohem a jde mu s putýnkou pro vodu.“
„Jirko, proč nazýváme nudle nudlemi?“ „To je jednoduché. Jsou dlouhé jako nudle, měkké jako nudle, vypadají jako nudle, chutnají jako nudle... Tak proč bychom je nazývali jinak?“