Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Šestiletý klučina si s brekem stěžuje mamince, že ho sestřička tahala za vlasy. „Nesmíš se na ni zlobit,“ říká maminka, „sestřička ještě neví, že tahání za vlasy bolí.“ O chvíli později se z dětského pokoje ozve pláč, a tak se jde maminka podívat, co se děje. Tentokrát ale bulí sestřička a její bratr praví: „Teď už to ví.“