Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
V Karibském moři se prohání hurikán. Padla mu za oběť i jedna luxusní jachta. Potopila se a přežili jen dva pasažéři – majitel Dr. Eskin a jeho sluha. Podařilo se jim doplavat na blízký ostrov, avšak brzy zjistili, že je neobydlený. Sluha propadl depresím a strachu, že tam zahynou, že je nikdo nenajde. Dr. Eskin vypadal klidný a sluha se ho ptá: „Pane, vás to netrápí?“ „Poslouchej, Benny. Před pěti lety jsem věnoval Armádě spásy půl milionu liber a Červenému kříži taky půl milionu. Každý další rok to bylo stejné.“ „No a?“ Doktor se usmál a povídá: „No, a zítra začíná jejich příspěvková kampaň. Oni mne najdou!“