Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Pan Rambousek miloval rybí speciality. A tak se usilovně modlil: „Pane, dej mi ulovit kapra, ale nějakého velkého, nebo štiku. Já mám strašně rád kapra namodro nebo štiku na smetaně!“ K obědu mu však manželka udělala špenát s vejci. Druhý den se modlil ještě vroucněji. A k obědu zase byl jen rýžový nákyp. Další den se znovu modlil a opět nic. Po týdnu to už nevydržel a jeho modlitba zněla dost vyčítavě: „Pane, apoštolům jsi popřál zázračný rybolov, až se jim sítě trhaly, a já tě prosím jen o jednu rybu! V Písmu je přeci psáno »proste a bude vám dáno«, proč to tedy nefunguje?“ A z nebe se ozval hlas: „A už sis alespoň nahodil udici?“