Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cessna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: „Tak honem do vzduchu!“ Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká: „Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů.“ „Proč?“ zeptal se nervózně pilot. „Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.“ Po krátké pauze pilot povídá: „Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?“