Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
„Kdy už si konečně opravíš tu známku z matematiky?“ ptá se maminka syna. „Ale jak to mám udělat, mami, když si paní učitelka pořád zamyká svůj notes ve sborovně?“
Rodiče odjeli do města nakupovat a Pepíček musel hlídat svoji mladší sestru. Jenže Pepíček chtěl jít na ryby. Nakonec se rozhodl, že zvládne obojí. Večer povídá mamince: „Tohle už víckrát neudělám. Nechytil jsem vůbec nic!“ „Ale no tak, Pepíčku, buď trochu trpělivý. Když jí to vysvětlíš, příště bude určitě potichu a nevyplaší ti ryby.“ „Ale ne, o plašení nejde. Snědla mi veškerou návnadu.“