Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Policajt si připravuje pokutové bloky, když tu najednou slyší z auta příval řečí: „Vidíš, říkala jsem ti. Jak to jezdíš? Proč předjíždíš? Proč přejíždíš plnou čáru? Proč troubíš, když nemáš? A vůbec, jezdíš jako ponocný. Doma si zopakuješ vyhlášku.“ Policajt poslouchá, poslouchá, no a potom se zeptá: „Kdo je ta paní?“ „Moje manželka,“ odpoví smutně řidič. „Ach tak, tak potom jeďte,“ praví policista a odkládá bloky, „jste už potrestaný dostatečně.“