Komentář k Jak 4,13-17 :
Při jakémkoli plánování si chci připustit vlastní omezenost. Ono to prospěje i těm, se kterými spolupracuji. Budu totiž pokornější…
Potkají se dva známí. „Kamaráde, tebe jsem už dlouho neviděl! Ale jak to vypadáš? Člověče, tys býval takový kulaťoučký, červeňoučký, ale teď? Teď je všechno naopak! Vypadáš příšerně! Co se ti, Zdeňku, stalo?“ „Promiňte, ale já se nejmenuji Zdeněk.“ „No, neblázni, člověče, tak ty už se ani Zdeněk nejmenuješ?“