Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Tetička byla na pouti a chtěla si koupit u stánku obrázek svatého Jiří. Prodavač jej neměl a tak se snažil jí podstrčit obrázek svatého Floriána. „Ale to není svatý Jiří,“ namítala tetička, „nemá koně.“ „Ale je to svatý Jiří,“ snažil se ji přesvědčit prodavač, „koně má za rohem a jde mu s putýnkou pro vodu.“
„Jirko, proč nazýváme nudle nudlemi?“ „To je jednoduché. Jsou dlouhé jako nudle, měkké jako nudle, vypadají jako nudle, chutnají jako nudle... Tak proč bychom je nazývali jinak?“