Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Do New Yorku přiletí Angličan a taxikář mu na letišti říká: „Vy jste Angličan, co? Mám pro vás jednu speciální americkou hádanku: Myslím na někoho, kdo má stejné rodiče jako já, a přesto to není můj bratr ani sestra. Kdo to je?“ Angličan přemýšlí, ale nakonec se nechá poddat. Taxikář říká: „No, já to jsem.“ Za čas se vrátí Angličan domů a na jedné čajové party vypráví, že v Americe slyšel jednu místní hádanku: „Myslím na někoho, kdo má stejné rodiče jako já, a přesto to není můj bratr ani sestra. Kdo to je?“ Společnost přemýšlí, ale nikdo na to nemůže přijít, tak se ptají, na koho tedy myslí. Angličan odpovídá: „Je to jeden newyorský taxikář!“