Komentář k Jak 4,13-17 :
Při jakémkoli plánování si chci připustit vlastní omezenost. Ono to prospěje i těm, se kterými spolupracuji. Budu totiž pokornější…
Po poušti jede muž na velbloudu. Vtom vidí, jak se k němu řití jiný muž na velbloudu. Zastaví ho a ptá se: „Proč tolik pospícháte, vždyť vám i vašemu velbloudovi musí být hrozné horko!“ „Ale kdepak, když utíkáme, ovívá nás vítr a je nám chladněji,“ mávne rukou jezdec a uhání dál. Vtom se jeho velbloud skácí do písku. Muž se k němu skloní: „Chudák, zmrznul.“