Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Vešel do baru kůň a objednal si whisky. Vyjevený barman mu nalil a okamžitě zavolal svému známému, řediteli cirkusu: „Člověče, okamžitě přijeď, mám tu mluvícího koně!“ Ředitel cirkusu neváhal a za chvíli už seděl vedle koně u baru a hned začal do něj hustit: „Kamaráde, nechtěl bys dělat u mě v cirkusu? Vydělal by sis pěkné prachy.“ Kůň se zamyslel: „Hmm, cirkus to je ten velký stan, co má uprostřed kruh posypaný pilinami a běhá se tam dokola?“ „No, to je přesně ono!“ zajásal ředitel. „Tak to neberu. Co byste tam dělali s programátorem?“