Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Policista: „Kde bydlíš?“ Chlapec: „S rodiči.“ Policista: „A kde býváte všichni?“ Chlapec: „Společně.“ Policista: „Kde máte dům?“ Chlapec: „Vedle souseda.“ Policista: „A kde má soused dům?“ Chlapec: „Když vám to řeknu, nebudete mi věřit!“ Policista: „Pověz, já ti uvěřím!“ Chlapec: „Hned vedle našeho domu.“