Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
To takhle jednou zajdou výletníci na salaš a povídají s bačou: „Tak co, bačo, jak se mají ovce?“ „No, černé dobře.“ „A co bílé, bačo?“ „No, bílé taky dobře.“ „A zdravé jsou, bačo?“ „No černé jsou zdravé.“ „A co bílé?“ „No bílé jsou taky zdravé.“ „A dojí dobře, bačo?“ „No černé dojí, dojí dobře.“ „A co bílé, bačo?“ „Ale, aj bílé dojí dobře.“ „Bačo, a proč je pořád dělíš na černé a bílé?“ „No černé jsou přece moje.“ „A co bílé, bačo?“ „No ty jsou taky moje…“