Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Praporčík O’Neil má službu na kontrolní věži letiště, které je jak pro civilní, tak armádní lety. Přilétá letadlo a ptá se věže: „Kolik je hodin?“ Praporčík odpoví: „Záleží na tom, kdo jste. Jestli jste civilní letadlo, tak jsou dvě hodiny. Jste‑li vojenské letadlo, tak velká ručička je na dvanáctce a malá na dvojce. No a patříte‑li k letce vojenského námořnictva, tak je úterý odpoledne.“