Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Chlapík se mezi kamarády vytahuje, že má neobyčejně vzácného psa. Jeho cena se prý pohybuje okolo milionu korun. Kamarádi nad tím pochybují, přece jen ten jezevčík vypadá dost obyčejně. Nakonec se s ním vsadí, že psa za milion neprodá. Za několik dní chlapík přijde bez psa. „Tak jsem ho za ten milion prodal.“ „Neříkej!“ nechtějí věřit kamarádi. „Tak nám ty prachy ukaž.“ „No, já za něj nedostal přímo peníze, ale dvě kočky – každou za půl milionu!“