Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Velká dřevařská společnost podala inzerát, že hledá zdatného dřevorubce. Hned druhý den se přede dveřmi objevil malý hubený mužík se sekyrou. Vedoucí si ho prohlédl od hlavy k patě a řekl mu, ať odejde. „Jen mi dejte šanci, ať vidíte, co dokážu,“ povídá hubený mužík. „Dobře, vidíte tu obrovskou borovici?“ povídá vedoucí. „Vezměte si sekyru a běžte ji porazit.“ Mužík zamíří ke stromu, za pět minut je zpátky a znovu klepe na dveře. „Už jsem ten strom porazil,“ povídá. Vedoucí nemůže uvěřit svým očím: „Kde jste se tohle naučil?“ „V Saharském pralese,“ na to mužík. „Myslíte v Saharské poušti?“ Mužík se zasměje a povídá: „Jo, jasně, tak se tomu teď říká!“