Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Jdou dva lední medvědi zasněženou krajinou za polárním kruhem. „Tati, jsem lední medvěd?“ „Jasně, synku. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvídek koala?“ „Vždyť jsem ti to teď říkal. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvěd panda?“ „Vždyť ti to stále vysvětluji. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd. Proš se pořád ptáš?“ „Když mně je pořád zima.“