Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Učitelka v mateřské škole pozorovala děti ze své třídy, jak si malují. Přišla také k malému děvčátku, které soustředěně malovalo svůj obrázek. Na otázku, co to bude, holčička odpověděla: „Maluju Boha.“ Učitelka se několikrát nadýchla, a pak si dovolila poznamenat: „Ale Boha žádný člověk nikdy neviděl, a tak nikdo z lidí neví, jak vypadá.“ Děvčátko bez zaváhání odpovědělo: „Tak to lidé za malou chvilku poznají.“