Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Turista cestoval Skotskem. Jednoho dne přijel do vesnice, kde byla zrovna pouť. Pozoroval to veselé hemžení a najednou si všimnul, že na kolotoči s dřevěnými koníčky jezdí starší muž a viditelně se nudí. Vždycky, když kolotoč zastavil, muž si vzdychl, poposedl a jezdil dál. Při jedné zastávce kolotoče to už turista nevydržel: „Promiňte, proč se pořád vozíte na tom kolotoči, když vás to nebaví?“ „Ale… Majitel kolotoče je mi dlužen padesát liber a tohle je jediný způsob, jak mi to může splatit!“