Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jdou dva lední medvědi zasněženou krajinou za polárním kruhem. „Tati, jsem lední medvěd?“ „Jasně, synku. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvídek koala?“ „Vždyť jsem ti to teď říkal. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvěd panda?“ „Vždyť ti to stále vysvětluji. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd. Proš se pořád ptáš?“ „Když mně je pořád zima.“