Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
V jednom krámku se zeleninou na malém městě se stále poflakoval pomocník prodavače – na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělali legraci. Vždycky mu dávali vybrat mezi pětikorunou a dvacetikorunou a on si vždycky vzal pětikorunu. Kluci říkali, že proto, že je zářivější. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá: „Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že dvacetikoruna má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš pětikorunu? Jen proto, že se více leskne?“ „No, kdybych si vzal dvacetikorunu, přestali by to dělat.“