ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Dva chlapíci pracují pro město. Jeden vykopává díry a ten druhý jde za ním a díry zasypává. Oba muži pracují velmi usilovně. Jeden kope, druhý zasypává. Kolemjdoucí je sleduje z chodníku a diví se tomu, jak ti dva dřou a nedokáže pochopit, co to dělají. Nakonec na ně zavolá. Tomu, co kope díru, povídá: „Vidím, jak se s tím dřete, ale co to děláte? Vyhloubíte díru a váš kolega přijde a zase ji zasype!“ „Nojo, asi to vypadá divně, ale ten co sází stromy, je dneska nemocný.“