ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Když hlemýžď přelezl silnici, srazila ho želva. Jakmile se probral v nemocnici, zeptali se ho, jak k té nehodě došlo. „Nevzpomínám si,“ odpověděl. „Seběhlo se to tak rychle.“
„Ukaž mi žákovskou knížku,“ říká tatínek Frantíkovi, když se syn vrátí ze školy. Frantík mu ji podá. Tatínek začne listovat a vidí: matematika – pět, zeměpis – pět. Bum, bác. Frantík dostane dva pohlavky. Tatínek listuje dál. Frantík dostal jedničku ze zpěvu. Prásk. A dostal od tatínka ještě jeden pohlavek. „A ten byl za co?“ ptá se Frantík uraženě. „Za to, že ti po dvou pětkách bylo ještě do zpěvu.“