Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Dva trampové narazí v horách na důlní jámu. „Co myslíš, jak je hluboká?“ ptá se jeden. „Nevím, hodíme tam kámen a budeme poslouchat, kdy dopadne na dno.“ Hodí do jámy kámen a poslouchají, ale nic se neozývá. Najdou tedy větší a zkouší to znova. Zase nic. Opodál zahlédnou železniční pražec. Každý ho uchopí za jeden konec a s vypětím všech sil ho hodí do šachty. Jak tak čekají na dopad, najednou kolem nich proletí koza a skočí do jámy. Oba trampové hledí vyjeveně po sobě, když vtom se objeví muž a ptá se: „Neviděli jste tu někde kozu?“ „Jo, viděli,“ povídá jeden, „právě skočila do tý jámy.“ „No, tak to nemohla být moje koza,“ praví muž, „ta moje byla přivázaná k železničnímu pražci.“