Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Zklamaný obchodní zástupce Coca-Coly se vrátí z blízkého východu. Kamarád se ho ptá: „Proč ti to u těch Arabů nevyšlo?“ „Když mi přidělili Blízký východ, byl jsem si tak jistý, že to tam rozjedu, protože Coca-Cola je tam v podstatě neznámá. Ale měl jsem problém. Neumím arabsky. Tak jsem dostal nápad, že je přesvědčím třemi plakáty… První plakát – muž se plazí po poušti, naprosto vyčerpaný a žíznivý. Druhý plakát – muž pije Coca-Colu. A třetí – muž je znovu plný síly. Potom jsem ty plakáty nechal všude vylepit.“ „To mělo zabrat,“ povídá kamarád. „No, nejenže jsem neuměl arabsky. Taky jsem si neuvědomil, že Arabové čtou zprava doleva…“