Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše zastaví. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají místního klempíře. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problémů nastartuje. „Co jsem dlužen?“ ptá se majitel vozu. „Tisíc korun.“ Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Klempíř sedne a napíše: „Tři rány kladívkem – 10 korun, věděl kam – 990 korun, celkem – 1000 korun.“