Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Večer je doma pohoda. Manžel čte noviny a manželka přišívá utržené knoflíky. Najednou muž odloží noviny a říká ženě: „Poslyš, drahá, dávej pozor, aby ses nepíchla jehlou. A až došiješ, třikrát omotej knoflík a niť zapošij...“ „A proč mi radíš? Šiješ ty nebo já?“ „A včera jsi řídila auto ty nebo já?“