Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
V Karibském moři se prohání hurikán. Padla mu za oběť i jedna luxusní jachta. Potopila se a přežili jen dva pasažéři – majitel Dr. Eskin a jeho sluha. Podařilo se jim doplavat na blízký ostrov, avšak brzy zjistili, že je neobydlený. Sluha propadl depresím a strachu, že tam zahynou, že je nikdo nenajde. Dr. Eskin vypadal klidný a sluha se ho ptá: „Pane, vás to netrápí?“ „Poslouchej, Benny. Před pěti lety jsem věnoval Armádě spásy půl milionu liber a Červenému kříži taky půl milionu. Každý další rok to bylo stejné.“ „No a?“ Doktor se usmál a povídá: „No, a zítra začíná jejich příspěvková kampaň. Oni mne najdou!“