Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Do firmy nastoupí nový šéf. Je o něm známo, že je to tvrďák. Poprvé prochází kancelářemi a vidí muže, který nic nedělá, opírá se o zeď a jen tak kouká. Říká si, že ukáže názorně všem ostatním, jak naloží s takovými, který se flákají. Jde k onomu muži a nahlas se důrazně ptá: „Jaký máš plat?“ Muž na to, trochu překvapeně: „Dvanáct tisíc korun měsíčně…“ Šéf vytáhne peněženku, podá mu šest tisícikorun a zařve: „Tady máš dvoutýdenní plat a teď vypadni a už se tady neukazuj!“ Muž vezme peníze a odejde. Šéf má dobrý pocit, že všem ukázal, jak v žádném případě nestrpí lenochy a přitom se ptá: „Může mi někdo říct, co tu vlastně dělalo to líné hovado?“ A jeden zaměstnanec mu s klidem odpoví: „Dovezl nám pizzu…“