Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
V hale velkého hotelu stál host a platil účet za pobyt. Měl velice naspěch, protože mu za dvacet minut odjížděl vlak. Vtom si vzpomněl, že si něco zapomněl na pokoji. Zavolal hotelového poslíčka a řekl mu: „Skoč rychle do čtvrtého poschodí, do pokoje číslo 462. Podívej se, jestli jsem tam nezapomněl malou krabici. A pospěš si, velice spěchám!“ Chlapec odběhl, host zatím zaplatil účet a netrpělivě přešlapoval. Minuty plynuly a chlapec nikde. Konečně se vrátil a radostně hlásil: „Ano, pane, nechal jste ji tam. Leží na stole!“