Ohlasy z akcí | Farnost sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně

"Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu."
Dnešní svátek: sv. Ondřej Dung-Lac a druhové

Z deníku poutníka do Compostely

Pouť do CompostelyAni nevím, jak se to přihodilo. Nasedáme do autobusu a míříme do Compostely. Otec Ivan nám dává požehnání a vyjíždíme. Pořád mi to ještě nedochází. Bus je plný lidí. S některými se vidím poprvé. Je to opravdu různorodá společnost. Od 10 do 75 let. Jak se sžijeme a jak zvládneme 13 dnů pospolu? Zdá se mi, že všichni jsou napjatí. Čeká nás nejistota. Zvládneme to?

Lurdy - je tu snad celý svět. Lidi všech ras a národů.V kapli máme mši svatou. Prosíme za vodou zaplavené lidi tam u nás, za zlínskou farnost, za staré a nemocné a za úctu k nim, za odpovědnost politiků... Spěcháme na světelný průvod. Na schodech katedrály se střídají národy v modlitbě růžence. Údolím zní společné AVE MARIA. U jeskyně je tichý dav. Do tmy svítí jenom socha Marie. Ta jediná je tu důležitá. Všechny ostatní myšlenky a starosti jsou nepodstatné...

Samos - nádherný benediktinský klášter - začátek naší pěší pouti. V přízemí u cesty je společná poutnická ubytovna. Nahlížím do ní. Je to docela děsivé. Naštěstí tu mají plno. Venku okolo plno mladých lidí. Chystají si večeři, lepí puchýře, povídají si. Kam se asi uložíme? Přichází mnich a vede nás do 3. patra. Ukládáme se přímo do mnišských cel. Ó, Jakube, blahořečím tobě! Spím v cele sv. Bonifáce. Raději blahořečím i jemu. Kdo ví, kdy ho zase budu potřebovat, kam ulehneme zítra. Šest hodin ráno - vyrážíme v úplné tmě. Někdo svítí čelovkou. Dnes nás čeká 33 km. Jdeme lesem a úplně malými vesničkami. Pomalu se rozednívá. Procházíme opravdu chudým krajem. Místní lidé jsou většinou přátelští, ale není to pravidlo. Obchodníci jsou na nás někdy přátelští, jen když si od nich něco koupíme. Napadá mě, že pravděpodobně ještě neabsolvovali kurzy „Péče o zákazníka". Cítím, jak se mi začínají dělat puchýře. Zatím je ignoruji a šlapu. Prosím Pána: „Dobrý Bože, doufám, že si dobře poznačíš všechny moje puchýře a útrapy, abys mi je mohl jednou připočíst k dobru. A doufám, Pane, že ty svoje poznámky neztrácíš!" Poutníků je hodně, ale neruší se. Většinou jsou pohrouženi do svých myšlenek. Vyzouvám pohory a lepím puchýře. Eman mi dává náplast. Přezouvám sandály, ještě že jsem je vzala. Manžel se sestrou Ritou začínají zpívat. Říká, že teprve tady pochopil, proč vojáci při pochodech zpívali - no přece, aby došli. Fakt to funguje! Z posledních sil šlapeme. Je horko a slunce pálí.

Pouť do CompostelyKonečně Portomarín! A dokonce teplé jídlo. Někteří zapomněli lžičky, tak jí klacíkem. Zbaštili jsme všechno. V ubytovně je plno. Přišli jsme pozdě. Kam uložíme to zničené tělo? Hurá, vracíme se busem na noc do Samosu. Díky tobě, Bože! Já věděla, že to poděkování sv. Bonifácovi se vyplatí! Spím zase v jeho cele. A zase šlapeme. Sestra Rita říká, že už nemůže, že si sáhla na dno svých sil. Směju se jí a ptám se, jestli už na to dno dorazila. Říká, že ještě ne. No jo, dno našich sil bývá daleko níž, než většinou čekáme. Zastavili jsme se na kafe. Kafe a dálnice, ty mají Španělé opravdu skvostné! Ale nebyl to dobrý nápad. Klouby ztuhly a nechtějí se rozejít. Ostatní se mojí kačení chůzi smějí. Musím je rozejít! No, v nejhorším to dolezu po čtyřech... Není to už daleko...

Zase přicházíme pozdě. Je tu plno. Nemáme kde spát. Místo je jenom v tělocvičně, ale tam si můžeme lehnout až v 8 večer. Zvažujeme, jestli nespát pod širákem, ale je tu hodně psů. Volíme raději tělocvičnu... Večer jdeme na španělskou mši. I tam se zpívá a čekám, že každou chvíli začnou tančit. Tančili, ale až po mši u kostela. Zpívali starou židovskou píseň Hevenu Šalom Alejchen... I naši se přidali...

A blíží se Compostela. Ani se nám do města nechce. Raději bychom ještě putovali...

Už jsme na Monte Gozo. Někteří se jdou fotit k památníku Jana Pavla II. Já tam však nejdu. Musím šetřit každý krok. Ještě nejsme u cíle...

A jsme v katedrále. Všude samé zlato a přepych. Plno poutníků. Někteří sedí na zemi. Jsou unavení. A už je mše. Kněz nádherně zpívá. Neumím španělsky, ale zpívám s ním, nejde to nezpívat...

Pouť do CompostelyCítím, jak mi nohy dřevění. Volají mě, abych si šla sednout. Nejde to. Nohy odmítají jakýkoliv pohyb. Asi jsou dřevěné... Procházíme Svatou branou a už klečíme u hrobu sv. Jakuba. Prosíme za všechny blízké, za nemocné, za mocipány tohoto světa...

A jsme na Finistere - konci světa. Je mlha a silně fouká. Vidíme jenom pár metrů. Tak tady je konec a prý i nový začátek. Na hodnocení je brzo, ale jedno je jisté už teď. Bylo to po všech stránkách krásné a zároveň náročné. Uvědomuji si, že víc než bolesti svalů pro nás moderní a zajištěné lidi, byla náročnější nejistota, kterou jsme museli každý den podstoupit. Ta byla zvlášť zdrcující. Na Boží prozřetelnost se sice spoléháme, ale pro každý případ jsme si zvykli všechno dopředu pojistit.

Milí poutníci, děkuji vám, že jsem s vámi mohla prožít společné nezapomenutelné chvíle. Věřím, že každá stopa poutníka je dobře zapsána. Děkuji za toleranci, kterou jste si navzájem projevovali. Těm, kteří s námi nemohli jet, děkuji za modlitby, kterými naši pouť provázeli. A na všechny další životní poutě vám přeji Bueno el camiňo...

Poutnice Anna Blechová


Kontakt

Sadová 149, 760 01 Zlín
tel.: 577 210 022
e-mail: fazlin-sfaj@ado.cz

Pro odběr aktuálních informací, prosíme, vložte svůj e-mail.

RR49 - studentské mše svaté ve ZlíněStudentské mše svaté ve Zlíně  www.rr49.cz

 

Církevní svátky a liturgii přebíráme z katolik.cz

 

Katolické bohoslužby v České republice

 

- - -
farní akce jsou podpořeny statutárním městem Zlín

 

- - -

 

 

 


Církevní mateřská škola


 

 



www.farnostzlin.cz | Římskokatolická farnost sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně | Sadová 149, 760 01 Zlín | tel.: 577 210 022 | e-mail: fazlin-sfaj@ado.cz | Code by PCHweb.cz